Září 2016

Poprvé doma

4. září 2016 v 22:21 | Maia B.
Drazí čtenáři, opět přidávám další střípek z mé minulosti.

Tetička nás přemístila do postranní uličky přibližně v centru Londýna. Bylo to mé úplně první asistované přemístění. Na ten pocit nevolnosti budu vzpomínat do konce života. "Je paráda mít někoho navíc doma! Vždycky jsem chtěla ségru!" Vyhrkla Dora. Nebudu nic nalhávat, dost jsem se ze začátku zalekla. Celkově jsem Doru viděla asi dvakrát a to si to ještě nepamatuji. Byla překvapivě přátelská. A já nečekala takové přijetí, jakého se mi dostalo. Strýček mne sice měl rád nadevšechno na světě, ale nejprve nebyl nadšený, když zjistil, že se má starat o malého caparta, kterému zemřela matka i otec. Ze začátku byl ke mně odtažitý, dalo by se říci i nepřátelský, až v posledním roce, který jsme spolu strávili, si mne zamiloval. A teď jsem opět jinde a opět jsem ztratila člověka, který mi byl blízký.

Dora mi nabízela různé věci. "Můžeš spát se mnou v posteli, dokud ti rodiče nekoupí postel a taky si můžeš hrát s mýma hračkama a naučím tě lítat na koštěti a bude z tebe prvotřídní famfrpálová brankářka! A v zimě.. V zimě tě naučím stavět sněhuláka a taky stavět bunkry ze sněhu!..." Tyto lákavé nabídky, kterých se mi nikdy nedostálo, jsem hltala jedním dechem. Připadala jsem si jako ve snu.

Přišly jsme do nuzného bytečku, který i přes svou prostotu byl útulný. Dora mě ihned chytla za ruku a táhla do pokoje. "Tady budeme spát! A tady si budeme hrát! Koukej, jaký mám hračky, Santa mi tyhle Vánoce přinesl pod stromeček tuhle skvělou sadu Kanonýrů, včetně kruhů! A k narozkám, které jsem slavila teď před týdnem, mi naši dali tenhle balík Bertíkových fazolek! Ochutnej tuhle! Měla by být jablečná, ale nikdy nevíš, kdy narazíš na holuby z nosu!!" Takhle mi představila celý svůj pokoj od shora dolů, zleva doprava, zprava doleva, křížem krážem a krážem křížem.


"Snídaně!" ozvalo se z kuchyně. Celým bytem se rozlévala vůně míchaných vajíček, slaniny a fazolí. Nálada Dory mne tak pohltila, že jsme vlítly do kuchyně jako dva tajfuny. Nedivila bych se, kdyby tetičce z nás občas naskočily osypky. Byly jsme jako dva nespoutané uragány, které kam vlítnou, tam udělají brajgl.

Tetička a Dora

4. září 2016 v 22:15 | Maia B.
Drazí čtenáři, přidávám další ze vzpomínek, a to konkrétně setkání s tetičkou Andromedou a sestřenkou Dorou.

Probudil mne déšť, který bubnoval na parapetu. Rozhlédla jsem se po pokoji. Byl tam. Málem jsem si ho nevšimla. Seděl v rohu místnosti, v temném koutu. Očividně tam seděl celou noc. Spal. Potichu jsem vstala a šla blíž k němu. Podlaha zavrzala a on otevřel oči, hůlku ihned v pohotovosti. Jeho oči mne opět skenovaly tím nepříjemným, nic neříkajícím pohledem. "Ahoj", řekla jsem a nenápadně jsem na něj vykulila oči. Zakřenil se a protáhl si krk. "Dobré ráno", zvedl se a odešel dolů po schodech. Já šla mezitím do koupelny. Po ranní hygieně,která proběhla s vydatnou pomocí skřítky, se objevil opět v mém pokoji. "Tvoje teta už na tebe čeká v kuchyni", řekl klidně. "Co strejda?" zeptala jsem se. "Dlouho se neukáže." Vyděsilo mne to. Nejdříve jsem nechápala, proč byl tak příkrý, ale vzhledem k tomu, že teď už znám Severuse déle, posléze jsem došla k závěru, že mi nechtěl dělat marné naděje, ostatně, jak už řekl předchozí den. S tetičkou Andromedou mne seznámil Sirius velice brzo po otcově smrti. Nebo to mi vždycky tetička říkala. "Znám tě od takového mimina", mi řekne vždycky, když se ptám na svou minulost. Ale vraťme se zpět k příběhu.


Vejdu do kuchyně a první, co uvidím, je záplava růžových vlasů mé osmileté sestřenky Dory, která se mi ihned vrhla kolem krku. Rozpačitě jsem ji objala také. Otočím se na Severuse a dám mu do ruky mého Prďolu. Upřímně, teď se divím, že mi ho neomlátil v tu dobu o hlavu. Možná mu v tom bránil nějaký pro něj neznámý pocit soucitu. "Vrátíš mi ho, až se za mnou přijedeš podívat." Pouze kývl a vyplachtil ze dveří. "Tak pojď", drcla do mne Dora. Před domem nás tetička přemístila.


První setkání se Severusem

4. září 2016 v 21:39 | Maia B.
Byly mi asi tři roky. Vzpomínám si na to, jako by to bylo včera. Slyšela jsem pouze tichou výměnu názorů na Grimmauldově náměstí 12, kde jsem bydlela po smrti mého otce. V tu dobu jsem ničemu moc nerozuměla, ale celé si to pamatuji. Až po dlouhé době a po spoustě přesvědčování, mi Severus řekl většinu. Pokusím se vám teď přiblížit tento začátek, jak nejlépe to jenom umím.

Zvonek. Pomalu se otvíraly dveře. Nebyla bych to já, kdybych se nešla podívat na odpočívadlo nad schody. Do chodby vstoupili dva muži. Jeden starší s dlouhými šedými vousy a vlasy a s půlměsíčkovými brýlemi, a druhý mladší, s černými vlasy, velkým orlím nosem, oděn celý v černém. "Maio, pojď dolů", ozval se ten starší muž a pokračoval: "Musíme ti sdělit nemilou věc." Při této větě se mladší z obou mužů ušklíbl. "Tvůj strýc Sirius byl zadržen a poslán do vězení, za velice ošklivou věc". "Proč jí to prostě neřeknete, Albusi, nevidím důvod, aby nevěděla, co byl Black zač." Odvětil s úšklebkem na rtech muž v černém. "Ale no tak, Severusi, je to pouze dítě". "Co teď bude se mnou?" Prohlásila jsem, aby si ti dva muži uvědomili, že tam nejsou sami. Nervózně jsem žmoulala mého Prďolu v rukou. Ten vysoký na mne zaměřil svůj pohled a prohlížel si mne. Následně tiše odvětil: "Teď se vyspíš, už je pozdě." A odvedl mne do pokoje.
"Kdo jsi?" byla věta, která, řekla bych, určila ráz vztahu mezi mnou a tím mužem. "Severus Snape", řekl stroze. Nevěděla jsem, jak si mám jeho výraz vyložit. Byl tak odměřený a nic neříkající, až mne to trochu děsilo. Pouze jsem kývla hlavou. Po dlouhém tichu otevřel dveře. "Ty mě tu necháš samotnou?", vypočítavě jsem na něj zkoušela své schopnosti manipulace a podívala jsem se na něj svýma velkýma hnědýma očima. "Vydrž." Řekl a šel někam dolů.

Seděla jsem na posteli, když opět přišel. Dal mi nějakou neuvěřitelně odpudivou tekutinu. "Vypij to, je už pozdě a ty musíš jít spát." "A budeš tu, až se vzbudím?" Opět jsem použila taktiku malé a roztomilé holčičky. "Ano." zazněla pouze odpověď do ticha.