Poprvé doma

4. září 2016 v 22:21 | Maia B.
Drazí čtenáři, opět přidávám další střípek z mé minulosti.

Tetička nás přemístila do postranní uličky přibližně v centru Londýna. Bylo to mé úplně první asistované přemístění. Na ten pocit nevolnosti budu vzpomínat do konce života. "Je paráda mít někoho navíc doma! Vždycky jsem chtěla ségru!" Vyhrkla Dora. Nebudu nic nalhávat, dost jsem se ze začátku zalekla. Celkově jsem Doru viděla asi dvakrát a to si to ještě nepamatuji. Byla překvapivě přátelská. A já nečekala takové přijetí, jakého se mi dostalo. Strýček mne sice měl rád nadevšechno na světě, ale nejprve nebyl nadšený, když zjistil, že se má starat o malého caparta, kterému zemřela matka i otec. Ze začátku byl ke mně odtažitý, dalo by se říci i nepřátelský, až v posledním roce, který jsme spolu strávili, si mne zamiloval. A teď jsem opět jinde a opět jsem ztratila člověka, který mi byl blízký.

Dora mi nabízela různé věci. "Můžeš spát se mnou v posteli, dokud ti rodiče nekoupí postel a taky si můžeš hrát s mýma hračkama a naučím tě lítat na koštěti a bude z tebe prvotřídní famfrpálová brankářka! A v zimě.. V zimě tě naučím stavět sněhuláka a taky stavět bunkry ze sněhu!..." Tyto lákavé nabídky, kterých se mi nikdy nedostálo, jsem hltala jedním dechem. Připadala jsem si jako ve snu.

Přišly jsme do nuzného bytečku, který i přes svou prostotu byl útulný. Dora mě ihned chytla za ruku a táhla do pokoje. "Tady budeme spát! A tady si budeme hrát! Koukej, jaký mám hračky, Santa mi tyhle Vánoce přinesl pod stromeček tuhle skvělou sadu Kanonýrů, včetně kruhů! A k narozkám, které jsem slavila teď před týdnem, mi naši dali tenhle balík Bertíkových fazolek! Ochutnej tuhle! Měla by být jablečná, ale nikdy nevíš, kdy narazíš na holuby z nosu!!" Takhle mi představila celý svůj pokoj od shora dolů, zleva doprava, zprava doleva, křížem krážem a krážem křížem.


"Snídaně!" ozvalo se z kuchyně. Celým bytem se rozlévala vůně míchaných vajíček, slaniny a fazolí. Nálada Dory mne tak pohltila, že jsme vlítly do kuchyně jako dva tajfuny. Nedivila bych se, kdyby tetičce z nás občas naskočily osypky. Byly jsme jako dva nespoutané uragány, které kam vlítnou, tam udělají brajgl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama